A co k fotografii říká Martina Svobodová, průvodkyně skupiny MenART?
“Do začátku tohoto školního roku jsem fotografii vnímala jako prostředek k zachycení pomíjivého okamžiku resp. k uchování vzpomínek, nebo jako novodobého poznámkového bloku. A tak jsem se v letošním ročníku ocitla v pro mě nezvyklé roli – nejméně poučeného účastníka MenARTu. Na rovinu přiznávám, že mě zaskočila nečekaná šíře jazyků, kterými fotografie může promlouvat: fotka jako vyprávění beze slov, jako doklad existence mizejícího, jako podnět k zahloubání, jako filosofický či existenciální dialog, jako návštěva, jako svědectví, jako výseč „reality“... Rok je příliš krátká doba k porozumění tolika jazyků. Ale dělám pokroky: doma jsme jednu grafiku vyměnili za fotku s hlubokým poselstvím. Přináší mi velkou radost a klid.”