Co vás na vaší práci nejvíc baví?
Baví mne společně s dětmi hledat a objevovat. A asi úplně nejvíc mne baví ta chvíle, kdy nějaký text, který jsme dosud vnímali jako „povinnou četbu“, najednou ožije. Když vidím, jak se holky a kluci začnou ptát, přemýšlet, vnímat souvislosti, smát se při čtení, nebo se nad něčím skutečně dojmou – to je pro mě vždycky malý zázrak. Vystudovala jsem i český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě UK, takže pro mě dramatická výchova není jen o hraní, ale také o hlubším kontaktu s literaturou. Fascinuje mě, když děti vezmou text – třeba klasickou báseň nebo úryvek z divadelní hry – a začnou si ho přetvářet, hledat v něm významy, aktualizovat ho, hledat si k němu vlastní cestu. Takhle se učí číst, rozumět, interpretovat a především – mít literaturu a divadlo rády. A také mne baví, když přijde na dramaťák malý človíček, který pořádně nemluví, rozkoukává se a po letech odchází mladý člověk, který je schopen prezentovat svůj názor a postoje a také si vše odůvodnit a obhájit. A je jedno, zda z něj bude profesionální umělec, nebo ten, kdo celoživotně bude mít umění rád. A tohle vnímám jako smysl své práce.
Jaký je podle vás přínos účasti v MenARTu pro studenty a co dal vám osobně?
Z toho, co jsem slyšela od kolegů, kteří MenARTem prošli, je zřejmé, že tento program má pro studenty obrovský přínos. Kolegové o něm mluvili s nadšením a respektem. Byli nadšení z přístupu mentorů, z inspirace, kterou si odnesli studenti i pedagogové. Možnost pracovat s umělci z praxe, sdílet tvorbu napříč obory a setkávat se s vrstevníky, kteří to mají podobně, vnímám jako něco, co školní prostředí často nabídnout nemůže. A nesmím zapomenout, že všichni oceňují příjemnou a kolegiální atmosféru, ve které setkání probíhají. Do MenARTu jsme se s „mým“ souborem Ty-já-tr – ZUŠŠ hlásili hned dvakrát a ani jednou jsme nebyli vybráni. Mrzí mne to, i když vím, že je to náročné. Ale není všem dnům konec. Třeba se jednou najde mentor, který bude s Ty-já-trem souznít a my s ním.
Jakou radu týkající se práce s nadanými dětmi byste ráda dala svým kolegům?
Buďte trpěliví a nebojte se být překvapeni. Nadané děti jsou často ty, které vás zaskočí otázkou, která vás samotné přiměje přemýšlet jinak. Někdy vše zpochybňují, mají svůj vlastní rytmus, jdou přespříliš do hloubky, nebo chtějí věci dělat po svém. Ale právě to je cenné. Naslouchejte jim. I když jejich přístup může být netradiční, právě tím nás můžou obohatit – a když cítí, že je bereme vážně, rozkvétají.
