Pozor, není Velíšek jako Velíšek! Tento Martin Velíšek, tedy prof. ak. mal. Mgr. Martin Velíšek, Ph. D. je malířem, grafikem a příležitostně i obalovým designérem, ale nikdy neilustroval Babičku Boženy Němcové ani není autorem animovaných filmů.
Narodil se v roce 1968 v Řecku. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru kresby Jitky Svobodové a v malířských ateliérech Zdeňka Berana, a především Bedřicha Dlouhého. Svá studia však zakončil v ateliéru konceptuálních tendencí Miloše Šejna. Jako jeden z mála tvůrců se zabývá propojením malířské (ale také grafické či kreslířské) a konceptuální tvorby. Ve své práci tudíž logicky klade důraz na koncept. Důležitý je pro něj vztah obsahu a formy. Je také badatelem v oblasti malířství. Svůj zájem zaměřil na studium historických malířských technologií, ale také na vnímání a interpretaci obrazu. Mimo jiné vydal s filosofem Miroslavem Petříčkem knihu Pohledy (které tvoří obrazy), anebo samostatně knihu Dějiny citronu – interpretaci citronu vmalířství 17. století. Za svou práci na pomezí malby a konceptu získal mimo jiné Cenu nadace na podporu současného umění „Jelinek Stiftung“, jeho prořezávané a perforované grafické listy obdržely řadu cen včetně hlavní ceny na celostátní přehlídce Grafika roku. Na mezinárodní úrovni pak získal například Grand prix na malířském Salonu d´art du Pays fertois ve Francii či hlavní cenu World Star za obalový design ve Španělsku. Vroce 2019 se stal finalistou 10. malířského bienále Figurativas vBarceloně.
„Martin Velíšek používá obraz jako slovo. Je totiž především vypravěč. Systematicky buduje příběhy. Často sofistikovaně, často s jistou dávkou humoru, úsměvně, jindy překvapivě vážně. Nesmíme se spokojit pouze s tím, že se na jeho obrazy díváme, musíme o nich přemýšlet a hledat v nich. Jeho umění je uměním sv. Tomáše, který musí vidět na vlastní oči, aby mohl věřit, a který se ale zároveň musí umět dívat jinak, protože vlastně věřit chce. Tak se totiž učí vidět to, čemu rozum nechce věřit.“
Yari Vaniscotte, ředitelka výstavních projektů, DAEP, Centre Pompidou, Paříž