Vladimíre, do MenARTu jsi vstupoval do oboru autorská tvorba. S jakým očekáváním a tvorbou jsi v 11 letech přicházel?
Neměl jsem tehdy jasnou představu, co v MenARTu zažiju. Bylo mi 11 let a od nějaké obecné touhy skládat se to přenášelo ke konkrétní dráze producentství. Měl jsem s sebou tehdy asi tři papíry nějakých skladbiček, které jsem naťukal venku na zahradě pár týdnů předtím do MuseScore. Vlastně jsem vůbec nechápal, jak to celé skládání funguje – měl jsem spoustu nápadů, ale neznal jsem způsoby, jak s nimi pracovat. Bylo to pro mě nové, dřív jsem si vždycky jenom sedl k pianu a něco momentálního vysolil a pak to zmizelo.
Co byla nejsilnější myšlenka nebo aha-moment, který sis z lekcí odnesl?
Beata nám kladla na srdce: Aktivně poslouchejte. Časem mi došlo, že se to dá aplikovat i do vnímání celého života, ne jen do hudby.
Dnes s Beatou spolupracuješ jako její asistent. Jak k této proměně docházelo?
Mamka mi pár let po prvním MenARTu zařídila u Beaty soukromou konzultaci. Beata mi ukázala své studio a časem se to přeměnilo v barterový obchod – já jsem jí pomáhal s nějakými technickými záležitostmi a ona mně s hudebními. Dnes mě zve ke svým projektům, ve kterých zastávám různé role – naposledy jsme spolu míchali její hudbu k připravovanému seriálu ČT.
Co tě práce po boku Beaty učí o odvrácené straně uměleckého života – o organizaci, disciplíně a reálném fungování v hudebním průmyslu?
Pochytil jsem různé principy, například způsoby komunikace ve velkých produkčních týmech. Beata mě inspiruje v tom, jak si dokáže za svým dílem stát a nakládat s kompromisy na něm. Reálné fungování v hudbě si navíc doplňuju z druhé strany, ze zvukové postprodukce, kde je disciplína a organizace úplný základ.
Když se dnes díváš na svou mentorku z pozice asistenta, vidíš něco nového?
Jako student jsem viděl hlavně výsledek. Dnes vidím přípravu, rozhodování a odpovědnost – kolik se toho musí ošéfovat, aby lehkost vůbec mohla vzniknout.
V srpnu startuje nový ročník MenARTu. Co bys vzkázal novým žákům, kteří se poprvé potkají se svými mentory?
Těším se, až vás poznám! A nebojte se přijít s nedodělanými věcmi. Na těch se vlastně můžete posunout nejvíc.
Čím pro tebe MenART byl v jedné větě?
Extrémně kvalitní a obohacující program, jehož vedlejšími účinky jsou propojení spousty duší, přátelství na celý život a zasetá semínka, která pak na své cestě životem sklízíš.
Vladimír Slavíček
Vladimír Slavíček je hudebník, skladatel a producent, který propojuje hudbu s technologiemi. Věnuje se autorské tvorbě a hraje s řadou dalších muzikantů, často v roli kapelníka. Vystudoval klasický klavír, klávesové nástroje v populární hudbě a zvukovou tvorbu na ZUŠ Střezina v Hradci Králové.
Prošel prvním ročníkem stipendijní akademie MenART (2018/19) pod vedením Beaty Hlavenkové a později znovu (2021/22) u Marcela Bárty. V rámci koncertů Akademie MenART vystupoval mimo jiné na festivalech Pražské jaro a Smetanova Litomyšl, v DOX+ a na slavnostním koncertě v Bruselu k zakončení českého předsednictví EU. Zúčastnil se masterclassů MenART v Paříži.
Jako band leader spolupracuje s Bea.K, se kterou se poznal právě v MenARTu. Byl následně doporučen a je stipendistou programu Fandíme Talentům Nadace Karel Komárek Family Foundation. Příležitostně také lektoruje – vede workshopy a konzultace. Vedle toho se dlouhodobě věnuje zvukové postprodukci a zvukovému inženýrství, od živých nahrávek přes mix až po zvuk pro film.
Více o něm zde: vladimirslavicek.cz.
