Jan Fišer patří mezi nejvýraznější představitele generace mladých českých houslistů. Má za sebou spoustu úspěchů z mnoha mezinárodních soutěží a zkušeností ze spolupráce s celou řadou předních domácích i zahraničních orchestrů. Šíře jeho aktivit ho jednoznačně řadí mezi všestranné umělce. Vedle své hlavní náplně koncertního mistra orchestru PKF — Prague Philharmonia (v letošní sezoně již čtrnáctým rokem) je totiž také vyhledávaným sólistou a komorním hráčem, a to nejen na housle, ale též violu, a v posledních letech se prosazuje rovněž jako umělecký vedoucí a dirigent. A aby toho nebylo málo, založil spolu s klavíristou Ivem Kahánkem a violoncellistou Tomášem Jamníkem Dvořákovo trio považované za jeden z vůbec nejlepších českých komorních souborů.
Hudba byla nedílnou součástí jeho života od narození. Otec Jiří Fišer, vynikající houslista a dnes skvělý pedagog, byl členem Sukova komorního orchestru a primáriem Doležalova kvarteta, maminka zpívala a tančila v rokycanském folklorním souboru, mladší bratr Jakub, rovněž hráč na housle a violu, je dnes primáriem Bennewitzova kvarteta. Jan Fišer studoval na Pražské konzervatoři ve třídě profesora Jaroslava Foltýna, v roce 2003 absolvoval proslulou School of Music na Carnegie Mellon University, kde byl žákem Andrese Cárdenese. Své vzdělání si rozšiřoval i na mnoha mistrovských kurzech, mj. u Stephena B. Shippse, Pinchase Zukermana, Gila Shahama či Josepha Silversteina.
Kromě svého domovského orchestru PKF — Prague Philharmonia spolupracuje s řadou orchestrů, velký úspěch měl zejména jeho debut s Pittsburgh Symphony Orchestra (2000) či na festivalu Pražské jaro s Talichovým komorním orchestrem. Jako sólista se představil na festivalech ve Švýcarsku (Murten Classics), Španělsku (Pau Casals International Music Festival) či USA (Brevard Music Festival). V roli koncertního mistra hostoval u BBC Symphony Orchestra, České filharmonie, Bayerische Staatsphilharmonie – Bamberger Symphoniker, Deutsche Radio Philharmonie Saarbrücken – Kaiserslautern či Orquesta Clásica Santa Cecilia Madrid. Jako jeden z pěti laureátů se podílel na CD Pocta Jaroslavu Kocianovi k 40. ročníku Kocianovy mezinárodní houslové soutěže.
Jan Fišer díky bohatým zkušenostem s hraním se symfonickým orchestrem, komorním souborem i se sólovým vystupováním (a svou roli sehrává jistě i jeho dirigentská praxe) dokáže hledat pokud možno co nejlepší rovnováhu mezi technickou precizností a hudebním výrazem, charakterem interpretovaného. Jak sám říká, „nesmí se ustrnout na nějakém přepečlivém ošetřování jednoho každého tónu. … Je důležité hledat balanc mezi tím, co si můžu dovolit já, co mi dovolí nástroj, kam až mohu zajít v souvislosti s interpretovanou skladbou a třeba akustikou sálu…“ S cestou k takové balanci může zásadně pomoct učitel, pokud svým žákům umožní tříbit si názory: „Vztah mezi učitelem a žákem by měl být vždycky o dialogu. Učitel by měl podněcovat studentovo myšlení a ptát se ho, proč to tak hraje a jak to chce hrát.“