Petr Nikl

Tvořím prostřednictvím hry. Hra je pro mě základním principem dotazování se po smyslu života. Hra je tvorba. Chtěl bych dětem předvést vznik kresby pomocí mechanických hraček a strojků. Při tomto otevřeném živelném průběhu slučuji výtvarné a zvukově divadelní zážitky. Vznikají nečekané a předem nepromýšlené imaginativní obrazce stop, odkazující k přírodním procesům. Zkoumám možnosti samovolně energických záznamů a schopnosti lidské fantazie. Svobodná automatická kresba. Následně vyzvu účastníky ke hledání vlastních kreslících "partnerů".

Výsledkem bude velká společná automatická kresba.

Petr Nikl je všestranný umělec realizující svou bohatou představivost formou obrazů, performancí, zpěvu, divadelních představení, grafiky a nejrůznějších kombinací tradičních uměleckých forem. Dosavadní Niklova činnost obsahuje i kurátorskou aktivitu, divadelní režii i dirigování orchestru.

Petr Nikl vystoupil na českou scénu jako malíř a prezentoval svá první díla na studentských výstavách organizovaných od roku 1984 pod názvem Konfrontace. Tehdejší jeho obrazy byly poznamenány vzpomínkou na lidskou něhu ochraňující bezbranné mládě lidských i zvířecích bytostí. Nálada lidské laskavosti a kultivovanosti poznamenávala i Niklovy obrazy v pozdějších letech, a to jak v jejich obsahové, tak i formální stránce. Niklovy obrazy se zdají být jakýmsi záznamem tajemství lidského žití a jednání, které umělec zakouší při svých performancích. Zároveň jsou výzvou malířské technice zachytit jemnosti viděného světa. 

Vzpomínka na dětství hraje v umělcově vývoji dominantní roli a to proto, že jeho dětství bylo výrazně poznamenáno tvůrčí uměleckou aktivitou rodičů i prarodičů. Tvůrčí přístup ke skutečnosti, osobní svoboda a otevřenost široké škále možností poznamenává celou jeho plodnou uměleckou dráhu. V roce 1985 vystavil na IV. Konfrontaci ve Svárově své první loutky a předvedl s nimi první veřejnou divadelní produkci. Od té chvíle se rozvíjí Niklova divadelní činnost. Originální vyřezávané loutky vystřídaly nalezené předměty kuriózních tvarů a optické, zvukové a jiné efekty produkované nejrůznějšími alternativně použitými nástroji. Soustavnou divadelní produkci zahájil projekt „Vyhlídkové letecké zařízení Flip“ v malé dvoraně Veletržního paláce.

Paralelně s divadlem a performanční aktivitou rozvíjí Nikl inscenovanou fotografii, ve které používá své tělo jako nositele nejrůznějších rolí. V této hře fantaskních převleků se spojuje pohrávání si s osobní identitou s výtvarným zájmem tvůrce působivých sochařských a obrazových kompozic.

Ve svých performancích používal Nikl od počátku zvuk, a to buď zvuk různých kuriózních zařízení, nebo zvuk svého hlasu. Pozdější performance jsou provázeny zpěvem. V roce 2004 nahrál Petr Nikl spolu s hudebním tělesem Lakomé Barky album Nebojím se smrtihlava, v roce 2006 dvojalbum Přeslenec a v následujících letech další dvě hudební alba. Na hudbu W.A.Mozarta inscenoval loutkový balet. 

Kultivovaný malířský styl determinovaný do značné míry zájmem o mistrné osvojení osvědčených malířských technik, má svou paralelu v grafické tvorbě. Nikl vytváří technikou mezzotinty, citlivé abstrahované organické tvary. Jeho grafická tvorba má za svou rodnou sestru kresbu.

Za svou ilustrační tvorbu obdržel několik ocenění. Napsal a nakreslil zatím devět autorských knih, z nichž mnohé obdržely významná ocenění.

Niklova umělecká tvorba je provázena sociálním zájmem a hledáním aktuálního smyslu současného umění. Je jen přirozené, že jeho hravá nátura ho přivedla k lidské hravosti jako přirozenému poli, na kterém si současné umění rozumí s širokou veřejností. V roce 2000 navrhl a inscenoval velkou kolektivní výstavu „Hnízda her“ v pražském Rudolfinu, která vyvolala mimořádný zájem návštěvníků. Pokračováním této koncepce byl realizovaný projekt české expozice na Světové výstavě v Aichi v roce 2005 a výstava Orbis Pictus v Českém centru v Paříži v roce 2006. Posledním interaktivním projektem je velká výstava "Play" otevřená na konci roku 2010 v pražském Mánesu.

Obrazovou tvorbou, netradičními divadelními a performančními produkcemi, osobitou písňovou a hudební tvorbou, poezií a pohádkovými publikacemi, svými převleky a reminiscencemi na dětství i dalšími výrazovými prostředky snaží se umělec evokovat vztah člověka ke světu, jako trvalému nerozluštitelnému tajemství, vztah, který je stále nový a čerstvý, vzdálený rutinního opakování, přebírání navyklých modelů a etablovaných hodnot. Že je skutečnost pro Nikla hrou, není výsledkem útěku od reality, ale soustředěného cílevědomého a trpělivého odkrývání toho, co skutečnost popravdě je.

​

Autor anotace: Ludvík Hlaváček/artlist.cz

patronem programu je spoleČnost RSJ - dĚkujeme!